44. Nationale d'élevage Argelès-Gazost (F) 22. 9. 2024
Letos jsme opět vyrazili do Pyrenejí. Loni se nám moc líbili jak místa, která jsme navštívili, tak i výstava. Můj manžel je velký skeptik, když přijde na výstavy, ale v Argelès se mu líbí – je to jiná atmosféra a vidí v ní i nějaký smysl.
Na letošek jsem měla zase naplánovaný bohatý itinerář, při přípravách na cestu jsme však objevili závadu na obytňáku a ten musel nutně do servisu. Dostali jsme ho zpět až v pátek v pozdních hodinách, takže jsme už nebalili. Balením a přípravami jsme strávili celý víkend a v pondělí o se nám konečně povedlo vyrazit – dle zemanovského rozvrhu „ne úplně ráno“ :D Cesta nám opět trvala 2,5 dne. Loni jsme si vytipovali klidná místa pro přespání, obědy a venčení, kde pejskům nehrozilo žádné nebezpečí, nikoho nerušili případným štěkotem a sami měli klid.
Tentokrát jsme sebou vzali tradičně Michala a k němu do party naše nové přírůstky do smečky – Ursičku a Dorana (Cara Ursita a Cosaldor). Původně měli jet jen Barège a Míša, ale Baruš pořád nemá po letním línání narostlou srst tak, jak bych si to představovala, Stella po porodu sice už zarostla, ale není to ještě úplně dle mého gusta. S jedním psem mi to přišlo zbytečné, a tak se s námi svezla omladina – beztak se musí naučit na dobrodružné výlety s lidskou smečkou.
Vzhledem k tomu, že jsme měli relativně málo času na výletování, rozhodli jsme se setrvat v průsmyku Col du Tourmalet, který byl loni v období, kdy jsme tam byli uzavřen kvůli cyklistickým závodům. Tam jsme měli naplánované výlety k horským jezerům a níže položeným vrcholům. Počasí bylo ale velmi proměnlivé, s malým dítětem a třemi hafany poměrně riskantní, plus se štěňaty jsou delší túry nerozumné. „Zakempili“ jsme v zóně volně se pasoucích zvířat (zvířata se pasou volně po celé oblasti zcela bez ohrad, maximálně v doprovodu pracovních psů, volně pobíhající po silnici, a tak různě). Celé dny nám dělali společnost kravičky a ovečky. Naše pejsky to nijak „nevzrušovalo“, jen Michal chtěl ze svého Alcatrazu ven „hlídat“ nově nalezené stádečko. Celé 3 dny v průsmyku jsme prožili v harmonii s místními stády, bez štěkotu našich chlupáčů. Občas jsme museli pracovat, ale hned je to hezčí, když za oknem cinkají zvony na pasoucích se zvířatech. Práci jsme prokládali procházkami, když zrovna vykouklo sluníčko, bylo teplo – pořád ještě krásně hřálo. V pátek jsme to zabalili a sjeli jsme do Argelès, kde jsme navštívili místní vinotéku a doplnili zásoby a nakoupili tekuté dárečky pro ty, co zůstali doma. Později odpoledne jsme už zajeli do kempu, vybalili a celé odpoledne až do večera jsme strávili žvaněním s přáteli.
Sobotní den byl malinko výživnější, dopoledne jsme museli opět navštívit butik s pyrenejskými „cetkami“. Slíbila jsem synovi nějakou hračku, takže jsme z obchodu odcházeli s největším pyrenejským plyšákem, jakého tam měli (který dodnes nedostal jméno) a já jsem si pořídila kapesní nůž. Standa říká, že bude super na houby, je totiž pěkně ostrý, ale já jsem měla spíš úmysl kudlu vozit na výstavy v kapse, pro případ, že by chtěl někdo zase hodit tantrum hodný batolete a k tomu mít blbé kecy (snad všichni rozumí sarkasmu). Po nákupech jsme v kavárně hned vedle butiku potkali britskou výpravu – velké, hlučné a laskavé shledání po roce nemohlo chybět. Za chvilku nás zastihl prudký déšť a my se sestrou, dítětem a třemi psi jsme se nemohli dostat zpět do kempu. Naštěstí nás zachránil majitel naší Alby, Roland, a ten nás autem odvezl zpět do kempu. Následovalo rychlé převlečení, usušení a letěli jsme parku, kde začínal průvod městem. Naštěstí přestalo pršet a bylo to se všemi lidmi moc príma. Všem našim chlupáčům se dostalo spousta hlazení a mazlení a oni zase na oplátku rozdávali úsměvy a pusinky. Čas utekl ve městě velmi rychle, pak jsme ještě zvládli pár návštěv u nás u bydlíku a poté jsme vyrazili ten den již potřetí do města na večeři s přáteli – to bylo taky moc fajn. Po návratu jsme rovnou začali balit na odjezd, protože jsme na základě telefonátů z práce vyhodnotili, že by bylo nejlepší vyrazit ihned. Nicméně, když už jsme tam byli domluvili jsme se, že výstavu absolvujeme a hned jak doběháme, musíme vyrazit.
Neděle ráno začala hned „báječně“ – počasí „bleh“ a ještě mi ze zmoknutí ze soboty onemocněla sestra. Nastupují stresy – nejsem schopna předvést dva najednou (posuzují se samci a samice ve dvou kruzích zvlášť ale souběžně), Standa běhat po operaci kolene nemůže – nezbývá mi než nějaké štěndo nechat v bydlíku. Naštěstí se mi nabídl Heino, že mi pomůže nějakého psa vystavit. Tak jsme prozatím Míšu nechali v kempu, že se pro něj vrátíme a vzali jsme jen štěnda. Heino vystavil Ursičku – ta si ze 4 fen ve třídě dorostu odvezla krásný výsledek „Velmi nadějná 2“. Pan rozhodčí Gainche, který fenky posuzoval Heinovi řekl, že kdyby ho Ursička poslechla a běhala s ním hezky, mohla to být jednička (máme to i v posudku). Nevadí, i tak jsem nadmíru spokojená – první výlet vůbec, a rovnou taková dálka + první výstava. Sledovala jsem ji pouze koutkem oka, já jsem totiž mezitím vystavovala Cosaldora. Ten si pod paní rozhodčí Vespou odvezl rovněž výsledek „Velmi nadějný 2“. Pejsek stojící proti němu byl o dva měsíce starší a výrazně „udělanější“, nicméně nesmírný fešák a vítězství si rozhodně zasloužil. Po posouzení dorostu jsme si udělali procházku s omladinou zpět do kempu a vyzvednout Míšu. Ursi a Doran okamžitě padli jak „za vlast“. Míša nebyl zrovna v nejlepší náladě, v noci mu začali trávící potíže. Již loni měl tentýž problém a dle slov pár dalších lidí, včetně majitelů naší Alby je psům z místní vody často špatně, takže si pro příště zapisujeme, že jim máme vozit balenou vodu. Chvíli jsem se v kempu zdržela a diskutovali jsme o tom, jestli má smysl ho na výstaviště brát, aby mu nebylo zbytečně špatně a necítil nějaký diskomfort, jenže pan Michal pak zahlédl další kolemjdoucí pyrenejce a pyrenejky a tvářil se, že mu nic není. Tak jsem s ním teda vyrazila na výstaviště. Standa zatím obstaral technické záležitosti na obytňáku před cestou a dobalil poslední věci. Než Míša nastoupil do kruhu, Standa byl i se Stáníkem zpět na výstavišti – Stáník sám chtěl Míšu vystavit, ale mezi dospělými samci bych si to na triko nevzala, a tak aspoň fandil a do fialova držel palce mamce s Míšou. A držel zřejmě velmi dobře, protože jsme si s Míšou odvezli ze třídy šampionů druhé místo „Výborný 2“ s velmi důkladným, dlouhým ale krásným posudkem. Měli jsme obrovskou radost, hlavně Standa – jeho jsem nikdy neviděla mít radost z výsledků z výstav, ani když jsme dovezli odněkud BOBa a o to větší radost to byla. Letěli jsme zpět do kempu, pár rychlých rozloučení cestou, rychlá sprcha a ani ne do hodiny po posouzení jsme Argelès opustili. Domči jsme všechno povykládali a ona měla ohromnou radost až na jednu věc „vždy když někde nejsem tak se stane něco zajímavého“ – nevadí Domi, tak příště – o drama nikdy není nouze.
Opět velké díky všem, se kterými jsme strávili krásné chvíle a hlavně těm, kteří zůstali doma a postarali se o zbylé zvířectvo a pracovali často za dva, tři a někdy i čtyři a víc abychom my ostatní mohli alespoň na pár dní vypadnout.
Naše výsledky:
44. Nationale d'élevage Argelès-Gazost (F) 22. 9. 2024
Rozhodčí: Norbert Gainche (F)
Cara Ursita z Farmy u Stromodomu - třída dorostu - Velmi nadějná 2
Alba z Farmy u Stromodomu - třída otevřená - Výborná (Majitelka: Barbara Kaiser)
Rozhodčí: Elena Vespa (IT)
Cosaldor z Farmy u Stromodomu - třída dorostu - Velmi nadějný 2
Astazou z Farmy u Stromodomu - třída šampionů - Výborný 2
